Zhruba od svých dvanácti let a později v průběhu mé puberty mě velmi zaujaly dvouhlavé karty, ze kterých si moje mamka občas vykládala sama pro sebe budoucnost.                                                                         Stále mě to k nim táhlo a časem jsem se dozvěděla, že i moje babička v nich dokázala číst.                       Začala jsem si s nimi pohrávat a zkoušet, co se z nich dozvím.                                                                 Brala jsem to jako jistý druh zábavy, kdy se něco dozvím a zároveň sobě, ale i možná druhým pomohu.           Postupně jsem se k tomu dostávala více  a více a nejednou jsem zjistila, že karty ke mně hovoří a dokáží mě varovat a pomoci mi v těžkých chvílích.                                                                                               Vykládala jsem svým nejbližším kamarádkám i jejich známým a když jsem se přesvědčila, že něco mezi nebem a zemí funguje, tak jsem se rozhodla pro profesi kartářky.                                                                             V počátku to nebylo jednoduché, ale po 15-ti leté praxi, kdy mám stálou klientelu, vím, že jsem zvolila dobrou cestu.                                                                                                                                                       Pomáhám lidem, pomáhám přátelům a občas pomohu i sobě.                                                                          Nevím, jak vlastně funguje a kde se bere ta schopnost a ani po tom nepátrám.                                            Mám v sobě pokoru a říkám, že není nutné vědět, jak se co děje a jak vše kolem funguje, to není podstatné.                                                                                                                                      Podstatné je, že tu jsem a mohu pomoci a poradit tomu, kdo to potřebuje.

                                  TŘEBA   I   VÁM