Zhruba od svých dvanácti let a
později v průběhu mé puberty mě velmi zaujaly dvouhlavé karty, ze kterých si
moje mamka občas vykládala sama pro sebe budoucnost. Stále mě to k nim táhlo a časem jsem se
dozvěděla, že i moje babička v nich dokázala číst. Začala jsem si s nimi pohrávat a zkoušet, co se z
nich dozvím. Brala jsem to jako jistý druh zábavy, kdy se něco
dozvím a zároveň sobě, ale i možná druhým pomohu. Postupně jsem se k tomu dostávala více a
více a nejednou jsem zjistila, že karty ke mně hovoří a dokáží mě varovat a
pomoci mi v těžkých chvílích. Vykládala jsem svým nejbližším kamarádkám i
jejich známým a když jsem se přesvědčila, že něco mezi nebem a zemí funguje, tak
jsem se rozhodla pro profesi kartářky. V počátku to nebylo jednoduché, ale po 15-ti leté
praxi, kdy mám stálou klientelu, vím, že jsem zvolila dobrou cestu. Pomáhám lidem, pomáhám přátelům a občas pomohu i
sobě. Nevím, jak vlastně funguje a kde se bere ta
schopnost a ani po tom nepátrám. Mám v sobě pokoru a říkám, že není nutné vědět,
jak se co děje a jak vše kolem funguje, to není podstatné. Podstatné je, že tu jsem a mohu pomoci a poradit
tomu, kdo to potřebuje.
TŘEBA I VÁM